Již po několikáté navštívil náš soubor Japonsko. Poprvé v roce 1998 naposledy v roce 2003. Pokaždé jsme si přivezli nejen nové lidské a kumštýřské zkušenosti, ale také zážitky v pravdě cestovatelské. O některé z nich se s Vámi chceme podělit na našich internetových stránkách. Doufáme, že Vám poslouží ať už se do Japonska právě chystáte nebo se teprve rozhodujete. Jídlo, humor i zaujetí spolu s půvabem patří mezi důvody, pro něž se budeme vždy rádi vracet do této země vycházejícího slunce.

Protože o Japonsku již mnohé bylo napsáno, uvádíme na těchto stránkách pouze zevrubné informace. Věnujte proto pozornost také sekci odkazy, kde naleznete stránky, které se Japonskem zabývají podrobněji.

„Asaksa“ a chrám „Sensódži“ - údajně nejstarší část Tokia. "...v minulosti zde stával chrám samurajů, na jehož základě se později postavilo město", tak nám představil náš japonský průvodce tuto turisticky atraktivní část Tokia. Během druhé světové války byla Asaksa rozbombardována a tak zde dnes vedle tržiště stojí nový chrám postavený na prastarých základech. "Asaksa" a chrám "Sensódži" jsou místa, kde znějí snad všechny jazyky světa.

„Šindžuku goen“ - zahrady uprostřed Tokia. I zde, stejně jako v ostatních japonských zahradách, je královským stromem sakura. Vznešenost a krása sakur dala vzniknout srovnání se samuraji: „Co je sakura mezi stromy, to je samuraj mezi muži.“ Zahrady "Šindžuku  goen" jsou vyhledávaným místem odpočinku uvnitř metropolitního shonu.

Přirozeným jádrem tohoto národního parku je bez mála 100 m dlouhý vodopád, který se svojí délkou řadí mezi nejmocnější v Japonsku. Na jeho vršku se vedle parkoviště zpravidla tísní davy dětských výletníků. K vlastnímu vodopádu je třeba sjet výtahem, za který se platí mírný poplatek. Voda padající ze stometrové výšky ústí do údolí jehož svahy jsou pokryty hustou zelení a celá scenérie tak vytváří dojem téměř amazonského pralesa.

Komplex svatyní „Tóšogu“ je snad nejnavštěvovanější částí Nikka. Již od osmého století stála na tomto místě buddhistická poustevna, která ovšem do 17. století nebyla nikterak známá. Proslulost si místo získalo v okamžiku, kdy bylo vybráno pro výstavbu mauzolea císařské rodiny Iejasua Tokugawy. Stavební práce byly zahájeny okolo roku 1634 a na původní svatyni pracovalo přes 17 000 řemeslníků, kteří byli povoláni na stavbu z celého Japonska. Jejich práce trvala zhruba dva roky.
Jádro svatyní Tóšogu však má svůj původ v hluboké minulosti Japonska. Svou akustickou dokonalostí je velmi zajímavá např. svatyně draka nebo legendami opředená stáj pro bájného koně s třemi opicemi: slepou, hluchou a němou. Duchovní krása svatyní Tóšogu z nich vytváří jedinečné místo, místo na něž se nazapomíná, srdce Japonska.

Tskuba - japonská obdoba Českého ráje. Dominantou tohoto "nevelkého" pohoří jsou dva charakteristické kopce, které svým přirozeným vzhledem připomínají vrcholy Trosek. Jejich jména však nezní Panna a Baba, nýbrž Pantaisan (Muž) a Nyotaisan (Žena). Ač pohoří není příliš vysoké – nejvyšší vrchol je Žena (876 m.n.m.) – je rozhled z jeho vršků dalekosáhlý. Vzhledem k tomu, že pohoří vyrůstá téměř z moře, je cesta do nadmořské výšky 876 m.n.m opravdu dlouhá, za to však krásná. Možností je samozřejmě více. Zhruba do poloviny nadmořské výšky pohoří vede silnice odkud až na vrchol pokračuje lanovka. Z vrcholu Tskuby je rozhled doslova jako z letadla: políčka rozdělená do geometrických tvarů, drobné zalesněné vrcholky a na horizontu Tichý oceán. Přirozeným koloritem pohoří jsou všudypřítomné výpravy dětských výletníků, které dotváří svěží slunečnou atmosférou této části Japonska.

Japonská vnitrostátní doprava se vyznačuje hustou vlakovou sítí a rovněž neuvěřitelným množstvím silničních křižovatek, které jsou vesměs všechny řízené světelnou signalizací. Automobilová doprava je soustředěna do levého jízdního pruhu a je podobně jako vlaková síť velmi rozšířená. Ačkoli nemusí být automobil tím nejrychlejším dopravním prostředkem, dostanete se s ním  prakticky všude. Jen pro srovnání s našimi poměry: téměř 100 km dlouhou pouť do Národního parku Nikko jsme automobilem zvládli za 4 hod a zhruba 60 km z Rugasaki do Tokia urazil náš vlak za necelých 20 minut. Reprezentantem japonské přesnosti a rychlosti je světoznámý rychlovlak Shinkansen. Ten jezdí pouze po několika konkrétních trasách a cestování s ním je sice rychlé a pohodlné, za to však velmi drahé.

Nedílnou součástí "japonského dobrodružství" a bezesporu také zajímavostí je  doprava do Japonska a způsob dopravy v Japonsku. Odlétáte-li z Frankfurtu, platí Vaše letenka zároveň jako vlaková jízdenka po německém území. Délka letu je srovnatelná s cestou do USA; podle volby leteckého koridoru se pohybuje v rozmězí 10 - 15 hodin. Naše výpravy do Japonska spolehlivě dopravily japonské aerolinie JAL.